Teplota vstřiku je kritickým faktorem ovlivňujícím vstřikovací tlak. Těleso vstřikovacího stroje má obvykle pět až šest topných zón a každá surovina má optimální rozsah zpracovatelských teplot (konkrétní podrobnosti lze nalézt v údajích dodavatele). Teplota vstřikování musí být přísně kontrolována v tomto rozsahu. Pokud je teplota příliš nízká, tavenina nebude správně plastifikovat, což sníží kvalitu součásti a zkomplikuje proces formování; naopak, pokud je teplota příliš vysoká, surovina je náchylná k tepelné degradaci. Ve skutečné výrobě je skutečná teplota taveniny často vyšší než nastavená teplota válce-někdy až o 30 stupňů v závislosti na rychlosti vstřikování a vlastnostech materiálu. Toto zvýšení teploty je způsobeno intenzivním teplem generovaným smykovými silami, když tavenina prochází vstřikovací tryskou. Při provádění analýzy proudění formy lze tento teplotní rozdíl zohlednit dvěma způsoby: měřením teploty taveniny během „vzduchu“ (vstřikování do otevřeného vzduchu) nebo zahrnutím geometrie trysky do simulačního modelu.
Když se fáze vstřikování blíží ke konci, šroub se přestane otáčet a pohybuje se pouze dopředu, což znamená přechod do fáze přítlaku. Během této fáze tryska stroje pokračuje v dodávání materiálu do dutiny formy, aby kompenzovala ztrátu objemu způsobenou smrštěním součásti. Bez fáze přidržovacího tlaku by se díl po naplnění smrštil přibližně o 25 %; nadměrné smrštění-zejména v žebrovaných oblastech-by mělo za následek viditelné stopy po propadnutí. Přídržný tlak je obvykle nastaven na přibližně 85 % maximálního plnicího tlaku, i když přesná hodnota by měla být určena na základě specifických podmínek procesu.
